Úplně První Článek

7. července 2014 v 13:57 | Agrrr |  Nějaké to plkání
Mnohdy člověk práskne dveřma a myslí si, že už se nikdy nevrátí. Spálí všechny mosty, nechá si poslední vzpomínkovou fotku, otočí se na podpadku a odkráčí. Jenže... jenže, co když ho některé cesty zavedou zpět?

Když jsem tu před pár lety skončila s blogováním, zkutečně jsem za sebou oněmi pomyslnými dveřmi praštila. Bylo v tom vícero faktorů. Od celkového prostředí, které se tu velmi markantně a hlavně velmi rychle změnilo, tak že se jeden ani nestačil přizpůsobit, až po určitou setrvačnost pádu. Prostě všechno bylo jinak, lidé byli jiní, oprsklejší a protivnější, přitom se tvářili jako ti nejsluníčkovější stvoření na světě. Ano vadilo mi to. Vadila mi celá změna tohoto prostředí, na které jsem si za ty tři roky blogování zvykla. Říkala jsem si, čert to vem, půjdu jinam. Jenže to už taky nebylo ono. Recenzování knížek, politické názory, historky ze školy (ano Agrrruška mezi tím dostudovala a je z ní Bacil), zahraniční stáž a hromady konferencí. Jenže právě v rámci studia se času nedostávalo a tak další a další pokusy o oživení záliby umírněného exhibicionismu, především toho mentálního, pomalu umlkly a pozornost se přesunula jinam.

Ale přiznám se chybí mi ten pocit, kdy napíšu nějaký svůj názor, sarkastickou poznámku, nebo prostě jen zážitek, a lidé, další písmenkožrouti k tomu přidávají své názory a své postřehy či životní události. Vždyť právě díky blogování jsem si našla skupinku opravdu dobrých přátel, se kterými si stále velmi rozumím a to i přes fakt, že už dávno jsem se každý vydali jinou cestou. A já jako relativní vlk samotář, si vážím každého jedince, který mi neleží v žaludku, ani po sežrání.

Možná to je důvod proč tady. Proč ne jiná doména. Protože chci být čtena. Sobecky a nepokrytě, ano, chci abyste mě četli. A jelikož stále ještě neplánuju vydat papírovou knihu (a vlastně už dávno po tom ani netoužím (ačkoliv - to se musím pochlubit, mně najdete v odborné publikaci a v novinovém výtisku)) je tohle stále jediná cesta jak vám své texty vnutit ;-)

Další zvláštností je, že si mně vy, vy, co jste mě zažili a četli, stále pamatujete. Že se ke mně hlásíte na diskuzních fórech, na festivalech, v tescu v Praze. Sakryš, to bych sama sobě nemohla udělat, takhle se nadobro ztratit.

Ani vám, ani sobě nemůžu slíbit, že tu budou příspěvky pravidelně třikrát týdně jako na stříbrném podnosu. A ne, nemohu zaručit, že to bude to, co tenkrát, přece jen já i vy, všichni už jsme někde jinde. Ale kdo ví, třeba to bude to právě pro mně ;-)



Krutopaní Agrrr nejmocnější z Efrítů
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama