Nemožná dívka

28. dubna 2015 v 20:54 | agrrr |  Témata týdne
Toto téma je dokonalou záminkou k malé zpovědi. Způsobu, jak o sobě něco málo říct, uplatnit trochu té sebekritiky a nakonec to všechno zmuchlat a hodit za hlavu. K čemu jinému také používat toto malé exhibicionistické místo jako je blog?



Jsem nemožná? Možná, určitě nespadám do běžných standardů
Jsem dívka? Věkem už asi nikoliv, ale cítím se jí být neustále.


A proč nespadám do běžných standardů?

Jsem nemožná, protože neuznávám tuny mejkapu. Ano do společnosti by se žena měla upravit, měla by o sebe dbát a nevypadat jako strašák do zelí... ale... ale opravdu nevidím důvod, proč bych se měla malovat k vaření u plotny, proč bych se měla malovat, když jdu ven s odpadkovým košem, proč bych se měla malovat, když vyběhnu naproti do sámožky pro mléko, proč bych se měla malovat, když jedu k rodičům na grilovačku... A hlavně, proč bych se měla malovat, když nechci a necítím potřebu?
Jsem nemožná, protože a jelikož na sebe denně nenahodím tunu mejkapu, tak jsem pro drtivou většinu žen z okolí špindíra a asociál. Jako by mejkap byl důležitější očišťovací prostředek než sprcha s mýdlem.
Jsem nemožná, protože věřím, že když už mejkap, tak nanášet a ne nahazovat lopatou.

Jsem nemožná, protože moje záliba není nakupování, chození do salónů krásy nebo obden sedět v kavárně s jinými dívkami a ženami. Namísto toho si raději zalezu s příjemnou knížkou, učím se novým dovednostem, studuji nebo nedej bože jsem se svým manžílkem.

Jsem nemožná, protože odmítám s ostatními pomlouvat svého mužíčka. Odmítám o něm mluvit jako o tom čůr***y, co mě na dovolenou místo do hotelu u moře vezme pod stan. Jsem nemožná, protože se pod ten stan těším.

Jsem nemožná, protože hraju počítačový hry. Ty jsou také nemožný, protože přece vedou k násilí a hrají je jen asociálové. Protože investovat do her je přece nesmysl, ale investovat do spousty alkoholu ve vyhlášeném klubu je přece tak cool. Protože hrát placené hry, které si ještě k tomu koupím v krabicové verzi je nemožný, ale hrát hry na fb a jiných platformách je přece lepší, jsou zdarma a akorát zaplatíte několikanásobek víc, než za plnohodnotné hry, na mikrotransakcích. Protože počítačové hry podporují stereotyp podřadného postavení žen ve společnosti a to je taky nemožný.

Jsem nemožná, protože si hry kupuju, místo abych je upirátila. Jsem nemožná, protože si kupuju i hudbu, místo abych si ji upirátila. Jsem nemožná, protože si počkám na film až bude v kině, místo abych si ho měsíc před vydáním upirátila.
Jsem nemožná, protože za věci, které opravdu chci zaplatím, místo abych si hledala jiné cestičky.

Jsem nemožná, protože nemám styl. Jsem nemožná, protože život mě naučil, že styl v oblékání, nebo životní styl (stampunk, goth, metal, emo) prostě do pracovního procesu nepatří a je lepší oblékat se neutrálně a přijatelně pro všechny. Jsem nemožná, protože svůj styl prezentuju jen v drobných doplňcích, nebo tam, kde to je všem šumák a kde to není na ráně. Jsem nemožná, protože pak si přece hraju na něco, co nejsem.

Jsem nemožná, protože se mi nelíbí nevím kolik odstínů čehosi. Jsem nemožná, protože si radši přečtu Justýnu.
Přece absolutně nechápu hloubku příběhu, stejně jako u ostatních knižních či filmových bestkarotek. A je jedno, že mě to nezajímá, protože už jen prohlášením, že tohle není pro mě, je osobní útok, který nemůže být tolerován.

Jsem nemožná, protože mi přijde normální, že chlap kouká na porno. A co hůř, jsem ještě nemožnější, protože se na porno klidně kouknu taky. I sama. Jsme nemožná, protože se s ním za tento prohřešek nechci rozejít.

Jsem nemožná, protože nesleduju seriály jako je ordinace, ulice, počátky, vampíří deníky a podobně a navíc pomalu nevím o co jde. Jsem nemožná protože se na televizi skoro nedívám.
A co hůř, jsem nemožná, protože když už se na nějaký seriál podívám, je to sci-fi nebo fantasy. A na sci-fi se přece koukaj jen nemožní lidé a "nolifeři".

Jsem nemožná, protože mi už není náct. Je mi dokonce víc než 25, takže jsem samozřejmě stará. Starý lidi jsou vždycky tak nemožní. A co hůř trapní (obzvlášť, když to prohlásí člověk jemuž je 23).

Jsem nemožná protože je mi to všechno úplně šumák a odmítám se změnit a být možná.
Jo jsem nemožná, jsem naprostej asociál a nolifer.

Ale víte co? Můj manžel je s se mnou šťastný. Já jsem se svým nemožným životem spokojená. A mám pár stejně nemožnejch přátel jako jsem já. No kolik lidí tohle může říct?



Agrrr Efrít Ukrutný


PS: Jednou přijde čas, kdy tihle lidé zjistí, že jsou vlastně taky nemožní.




 


Komentáře

1 Dena Hviezdička Dena Hviezdička | Web | 28. dubna 2015 v 21:23 | Reagovat

Jediná nemožná vec, ktorú som na vás našla je to, že to o sebe tvrdte, že byť originálny a odlišný (hlavne pri tých, kde si lepšia ako ostatní, vid žiadne tony makeupu a žiadne ohováranie) je nemožné. Dúfam, že to bolo myslené ironicky a že veríte sama sebe a vaším hodnotám a názorom. Podľa mňa sú skôr nemožní tí, ktorí chcú prehnane zapadnúť s davom za cenu, že stratia samého seba. Inak pekný článok :).

2 Petra Petra | Web | 28. dubna 2015 v 23:29 | Reagovat

V téhle době je vzácnost být jiná a lišit se od davu.Když jdeš proti, možná to máš těžší, ale nemusíš se stydět, že si další ovce v stádu. Originál se vždycky cení. :-)

3 agrrrefrit agrrrefrit | Web | 29. dubna 2015 v 13:29 | Reagovat

[1]: [2]: Ono ani nezáleží jestli je to vzácnost, ani jak moc je jiný. Všichni (nezáleží na generaci) mluví o tom jak je důležité nejít s davem, jak být svůj, jak je fajn vybočovat. Ale pravdou je, že jak někdo doopravdy vybočuje, jen se vymyká aktuálním společenským standardům, je prostě divnej a pro náctiletý opravdu "nemožnej".

Dám příklad, osobní, ale velmi aktuální a stále se odehrávající:
"plavečák - dámské sprchy. Dvě mladé dívky a dvě ženy mezi 35 - 45. Když se člověk zaposlouchá slyší jak se mladé dívky baví, jak je to nechutný a že ty ženský jsou špindíry, protože se tam dole nevyholují a jsou zarostlé, prostě fuj nechutnost a ohavnost. Když se člověk zaposlouchá ještě víc, slyší dvě dámy jak se baví o tom jak je to nechutný, že se dneska ty holky vyholujou a že je to fuj ohavnost a nechutnost..." Upřímně, co je komu do toho? Jeden aby se vůbec bál cejtit se dobře a bejt sám sebou, aby to náhodou neuráželo okolí.

4 Terka Terka | E-mail | Web | 3. května 2015 v 15:45 | Reagovat

Velmi pěkně napsaný článek, v mnoha případech jsem se pobavila. :-) A tvůj článek zařazuji do výběru na téma týdne, protože si to opravdu zaslouží. :-)

5 Z. Z. | Web | 10. července 2015 v 22:58 | Reagovat

A já si říkam, jestli jsem nenašla ztracené dvojče.. Ano, pár rozdílností, ale pod 98% nemožností se velice ráda podepíšu. Mimochodem, jak se ti četla Justýna? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama